01 – Kartografie a tematická mapa: základní pojmy

Cíle lekce

Po této lekci:

rozumíte, co je kartografie jako vědní obor,
dokážete definovat tematickou mapu,
rozlišujete tematický obsah a topografický podklad,
znáte základní dělení tematických map,
chápete zásady tvorby tematických map.

1. Co je kartografie?

Kartografie je:

„umění, věda a technologie vytváření map, včetně jejich studia jako vědeckých dokumentů a uměleckých prací“
(ICA, 1973)

To znamená, že kartografie není jen kreslení map.

Kartografie:

pracuje s prostorovými daty,
přenáší informace,
vytváří model geografické reality,
je zároveň technická i interpretační disciplína.

Podle Sališčeva (1976) je kartografie:

vědním oborem o zobrazování prostorového rozmístění, spojení a vzájemných vazeb jevů přírody a společnosti prostřednictvím kartografických zobrazení.

Mapa tedy není jen obraz. Mapa je model reality.

2. Zařazení kartografie

Kartografie je interdisciplinární obor.

Má vazby:

na geografii,
na geodézii,
na fotogrammetrii,
na dálkový průzkum Země,
na informatiku.

Proto budeme pracovat:

s daty,
s analytickými nástroji,
ale i s vizuální komunikací.

3. Co je tematická kartografie?

Tematická kartografie je:

věda, technika a umění tvorby tematických map.

Tematická mapa je:

mapa, jejímž hlavním obsahem je znázornění libovolných přírodních nebo socioekonomických jevů a jejich vzájemných vztahů.

Rozdíl oproti obecně zeměpisné mapě:

obecně zeměpisná mapa zobrazuje „všechno“,
tematická mapa zobrazuje vybraný jev.

4. Obsah tematické mapy

Obsah tematické mapy tvoří dvě hlavní složky:

A) Tematický obsah

hlavní složka mapy,
zobrazuje sledovaný jev,
může být jeden nebo více témat.

Například:

hustota obyvatel,
nezaměstnanost,
srážky,
dopravní intenzita.

B) Topografický podklad

pomocná složka,
slouží k lokalizaci jevu,
nesmí být dominantní.

Může obsahovat:

administrativní hranice,
sídla,
vodstvo,
komunikační síť.

Topografický podklad musí být podřízen tematickému obsahu.

5. Dělení tematických map

Tematické mapy se dělí na:

1) Analytické

zobrazují jeden jev,
neukazují vzájemné souvislosti,
používají omezené množství metod.

Příklad:

mapa rozmístění referenčních stanic.

2) Komplexní

zobrazují více jevů,
umožňují sledovat souvislosti,
kombinují více metod,
jsou náročnější na sestavení.

Příklad:

geologická mapa,
dopravní mapa.

3) Syntetické

vznikají syntézou více údajů,
představují výsledek generalizace,
jsou určeny poučenému čtenáři.

Příklad:

mapa klimatických oblastí,
mapa přírodních krajin.

6. Zásady tvorby tematických map

1) Zásada jednoty

Mapa musí být jednotná:

odborně,
technicky,
esteticky.

2) Zásada koordinace

Každá mapa vzniká minimálně ve dvou fázích:

odborný návrh,
kartografické zpracování.

3) Zásada jednoduchosti

Méně znamená více.

Jednodušší mapa je čitelnější mapa.

4) Zásada prostorové názornosti

Mapa se čte ze dvou vzdáleností:

z dálky – vnímáme strukturu,
z blízka – čteme detaily.

5) Zásada srozumitelnosti

Mapa musí být srozumitelná bez nadměrného vysvětlování.

Nejlepší legenda je taková, kterou čtenář téměř nepotřebuje.

6) Zásada zvýraznění dominant

Nejdůležitější informace musí být nejvýraznější.

Hierarchie prvků je základ kompozice.

Shrnutí

Kartografie:

je věda i umění,
pracuje s modelováním reality,
vytváří tematické mapy jako nástroj poznání.

Tematická mapa:

má tematický obsah,
má podklad,
musí být metodicky správná,
musí být srozumitelná.

Od této chvíle budeme každou mapu hodnotit podle těchto zásad.